Czech CEP, Genesis 2

1   Tak byla dokončena nebesa i země se všemi svými zástupy.

2   Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal; sedmého dne přestal konat veškeré své dílo.

3   A Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo.

4   Toto je rodopis nebe a země, jak byly stvořeny. V den, kdy Hospodin Bůh učinil zemi a nebe,

5   nebylo na zemi ještě žádné polní křovisko ani nevzcházela žádná polní bylina, neboť Hospodin Bůh nezavlažoval zemi deštěm, a nebylo člověka, který by zemi obdělával.

6   Jen záplava vystupovala ze země a napájela celý zemský povrch.

7   I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem.

8   A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil.

9   Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu, uprostřed zahrady pak stromu života a stromu poznání dobrého a zlého.

10  Z Edenu vychází řeka, aby napájela zahradu. Odtud dál se rozděluje ve čtyři hlavní toky.

11  Jméno prvního je Píšon; ten obtéká celou zemi Chavílu, v níž je zlato,

12  a zlato té země je skvělé; je tam také vonná pryskyřice a kámen karneol.

13  Jméno druhé řeky je Gíchón; ta obtéká celou zemi Kúš.

14  Jméno třetí řeky je Chidekel; ta teče východně od Asýrie. Čtvrtá řeka je Eufrat.

15  Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil.

16  A Hospodin Bůh člověku přikázal: "Z každého stromu zahrady smíš jíst.

17  Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti."

18  I řekl Hospodin Bůh: "Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou."

19  Když vytvořil Hospodin Bůh ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo, přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. Každý živý tvor se měl jmenovat podle toho, jak jej nazve.

20  Člověk tedy pojmenoval všechna zvířata a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Ale pro člověka se nenašla pomoc jemu rovná.

21  I uvedl Hospodin Bůh na člověka mrákotu, až usnul. Vzal jedno z jeho žeber a uzavřel to místo masem.

22  A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu.

23  Člověk zvolal: "Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest."

24  Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem.

25  Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se.